Do roku 1760 vyučoval dle vypravování některý ze sousedů, který měl v tomto zálibu. Učil pouze čtení - a to ve své chalupě.
Roku 1760 svěřila obec o své ujmě vyučování jakémusi Kernerovi z Nového Bydžova, který jako bývalý voják uměl dobře čísti, psáti a počítati. Poněvadž v obci školy nebylo, postoupil k tomu účelu soused Jan Drábek svoji chalupu (nejspíše číslo 53), v níž se toho roku v zimě počalo vyučovati. Za každé dítě dostával jmenovaný učitel vždy po čtyřech nedělích po bochníku chleba, na penězích týdně od každého jeden krejcar za vyučování písmenek a slabikování, jeden a půl krejcaru za čtení a tři krejcary za psaní a počítání. Vyučování bylo spojeno se značnými potížemi. Děti byly ve světnici společně s rodinou hospodářovou a měly nad sebou dva poručníky - učitele a majitele chalupy. Nedorozumění a mrzutosti byly velmi časté. Mimo to nechtěl hospodář vytápěti světnici zadarmo. Usnesla se proto obec, aby po řadě vždy jedno dítě přineslo poleno dříví na vytápění, s čímž byl domácí spokojen. Tak se učilo až do jara. Škola pak byla rozpuštěna a učiteli plat zastaven.
Při počátku nového vyučování byla škola přeložena do obecní pastoušky, aby mohli sousedé dohlédnouti na vyučování a aby také obecní sluha měl něco z toho dříví, které děti nosily do školy. Poněvadž učitel Kerner měl plat velmi skrovný - a jen v zimě, sháněl se po lepším a výnosnějším zaměstnání. Byl roku 1762 ustanoven od města Nového Bydžova lesním hajným za své zásluhy jako učitel.
Jeho nástupcem se stal František Bražinský, jako podomní cestující v obci dobře známý. Odměňován byl podobně jako jeho předchůdce. Pocházel ze Dvora Králové, byl vysloužilým vojákem a vyučen řemeslu krejčovskému. Do Prasku se nastěhoval 28. října 1762. Když nastoupil úřad, musil před obecním výborem ukázati svoji způsobilost k vyučování, totiž že umí čísti, psáti a počítati. Občané měli jej rádi a přáli mu. Rychtář ustanovil jej obecním odhadcem, aby si vydělal na přilepšenou. Roku 1765 byl však povolán do Dvora Králové za policajta a obec byla opět bez učitele. Vyučoval tedy z nouze baráčník Josef Teplý ze Zdechovic. Jeho vědomosti byly prý velmi chatrné, a proto posílali do školy děti jen někteří rodiče, aby jim nezdivočely.
Poněvadž v pastoušce docházelo často k hádkám mezi učitelem a obecním sluhou, přeli se totiž, kdo z nich je pro obec prospěšnější a užitečnější, rozhodl se rychtář postaviti školu. Způsobil si tím mnoho nepřátel, ale po dlouhých bojích v obecním sezení jeho náhled přece zvítězil. Snaha míti vlastní školní budovu byla zde již dříve.
Roku 1767 byla škola postavena za obecní pastouškou. Měla dvě místnosti. V jedné se učilo, v druhé bydlel učitel. Učitelem v nové škole se stal Malina. Odkud pocházel, není známo. Byl asi dobrým počtářem. Avšak jeho počtářská dovednost uvrhla ho v nemilost místních občanů. Chtěli po něm totiž, aby vypočítal čísla, která budou v loterii tažena. Když toho neučinil, vytýkali mu, že pro občany, kteří ho živí, něco udělati se zdráhá, a sám že chce zbohatnouti. Zanevřeli na něho, odstěhoval se proto do Nepolis, kde jako učitel zemřel.
Po něm přijat roku 1773 za učitele František Žíla. Prasečtí, aby mu přilepšili, postavili zvonici. Povinností nového učitele bylo, aby zvonil denně Anděl Páně, když jel kněz k nemocnému a proti bouři. Dne 26. června 1778 snesla se nad Praskem zlá bouře. Žíla zvonil svědomitě proti mrakům, ale strašlivý vítr a liják zahnaly ho domů. Nešťastnou náhodou spadlo také trochu krup a způsobily na polích něco škody. Vina padla na něho, protože od zvonku utekl. Proto byl všemi na rychtě odsouzen a zbaven úřadu. Odstěhoval se do Nového Bydžova. Někteří rozvážní občané zůstali mu věrni, a když hněv ostatních proti němu pominul, byl povolán opět za učitele do Prasku.
Po vydaném nařízení o zřizování venkovských škol odebral se do Prahy, kde navštěvoval po celý rok hlavní školu farní u sv.Jindřicha a byl pak uznán za způsobilého vyučovati na českých školách venkovských. Aby příjmy jeho se zvětšily, rozhodl krajský školní komisař, aby obce Králíky, Řehoty, Kobylice (dosud chodily děti z Kobylic do Nechanic) a Zdechovice byly přiškoleny do obce Prasku (r.1793).
Po Františku Žílovi stal se učitelem v Prasku jeho syn Josef Žíla, který navštěvoval hlavní školu v Jičíně. Za něho škola roku 1826 vyhořela. Nová, nynější školní budova, zakoupena teprve roku 1869 a opravou k účelům školním přizpůsobena. Do té doby umístěna byla jedna třída v obecní pastoušce (číslo 35) v poměrně malé místnosti bez podlahy, o dvou okénkách. Tísnilo se v ní přes 80 žáčků - nejen v lavicích, nýbrž i u oken a na stupínku. Druhá třída byla vyučována v místních hostincích.
Roku 1865 nastoupil místo řídícího učitele Vavřinec Slavík, rodák novobydžovský, výborný zpěvák a hudebník. Působil zde do roku 1895, kdy odešel do výslužby. Odpočívá na hřbitově novobydžovském.
Na uprázdněné místo ustanoven roku 1897 řídícím učitelem Josef Srdínko. Byl výborným vychovatelem a o hospodářské a kulturní povznesení obce získal si nemalých zásluh.
Po převratu roku 1919 odešel dobrovolně na trvalý odpočinek do Hradce Králové. Zemřel roku 1930 a jest pochován na Pouchově. Po něm získal místo řídícího učitele Jan Jandera, působící již na zdejší škole s nepatrnou přestávkou od roku 1895. Odešel na odpočinek roku 1936. Byl horlivým podporovatelem snah pro zlepšení poměrů obyvatelstva na vesnici.
K záznamům školským, v předu uvedeným, sluší uvésti, že dostatečný smysl pro návštěvu a potřeby školy naší s rostoucím zájmem o vzdělání dětí jako budoucích občanů rostl postupem času. Škola trojtřídní v roce 1892 rozšířena na čtyřtřídní. A když po několika letech se doznalo, že dosavadní budova po žádné stránce nevyhovuje, pomýšleno společně s dosud přiškolenou obcí zdechovickou postaviti školu novou, pětitřídní. Leč Zdechovice pojaly myšlenku postaviti ve své obci vlastní školu, což jim také školskými úřady schváleno. Po odškolení obce zdechovické roku 1903 poklesla nálada v Prasku pro stavbu nové školy. Proti úsilí tehdejšího řídícího učitele Josefa Srdínky přikročeno jenom ku přestavbě spodku staré školy a v roce 1904 odevzdána svému účelu budova nynějšího stavu. Pokročilejší občané přáli budově nové uprostřed obce.
(úryvky z farního zápisu metličanského)
Rok 1951:
Školní budova v Prasku je stará a vlhká. Každý rok musí se značným nákladem udržovati alespoň v částečně obyvatelném stavu. Popraskané a vlhké zdi ohrožují zdraví dětí. Jedině stavba nové školní budovy může tento stav změniti, nákladné adaptace budovu nezmění.
(úryvek z obecní kroniky)
Rok 2000:
Velkou akcí, finančně i pracovně náročnou, byla rekonstrukce základní školy, která proběhla ve druhé polovině měsíce června, v červenci a v srpnu, aby nenarušila chod vyučování. Ve výběrovém řízení byla vybrána stavební firma Jokas Bydžovská Lhotka, která provedla veškeré stavební práce včetně dodání materiálu. Celková částka na rekonstrukci činila 4.150.000,-Kč, z toho 2.200.000,-Kč pokryla státní dotace, zbytek byl hrazen z vlastních zdrojů. Jelikož však obec potřebnou částku neměla, bylo nutné uzavřít úvěr na 2.000.000,-Kč u České spořitelny. Koncem prázdnin vyvrcholily závěrečné práce a s pomocí některých ochotných občanů byla škola uklizena a připravena na příchod nového školního roku. Oficiální předání školy vedením firmy Jokas proběhlo po dokončení drobných úprav v měsíci říjnu. Škola tak získala nové podlahy, kazetové stropy s kvalitním a normy splňujícím osvětlením, sociální zařízení, kuchyňku s výdejnou obědů, plynové topení a další.
(úryvek z obecní kroniky)